Zduř bejci. Ne kecám. Proč zdravím ?! Každýmu je to přece u prdele.
Chovám se jak debil... Vím to... Tak proč to dělám ?! Protože nechci, aby ste mě znali. Necchi abyste veděli jaká doopravdy jsem. Každého jen naseru, vytočím, urazím... Nechci to dělat... Ale stejně to dělám. Proč mám pocit že za všechno můžu já ?! Protože asi můžu. Dělám si problémy sama a sama si je taky musím vyřešit. Rači si o mě myslete, že sem naivní a blbá, než aby ste mě poznali. Sem složitá, nechápou mě. Jen Ti nejbližší. U nich dokážu být přirozená. Berou mě...
Ty owe hmmm tak to jo. Mám pocit jako by ve mě žili dva. Adejka a Adí. Jedna lepší než druhá. Zápasej spolu... Proto vlastně nevim kdo sem. Jednou sem normální, po druhý na zabití. Neodhadnu předem aký to bude. Přijde to samo a nečekaně ako vlna. Vlna, která spláchne všechny nečistoty, ale zároveň přinese zlobu...
...Mám napsaných pár úvah... Nezveřejním je... Ne teĎ... Možná je někomu dám, aby si je vzal za svý... Je to osobní... Ale pravdivý... To, co mi pomáhá...
