close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sněhový zázrak

16. října 2008 v 21:41 | Adejka |  Moje balerinské pribehy
Zimní večer. Temná ulice.
23.12. Zasněžené střechy. Mnoho lidí sedí v teple, s rodinou u krbu. Ale ty ne. Ty nic takového nemáš. Je ti zima ?! Ano, je. Nikdo neví, co právě prožíváš. Pamatuješ, jak si utekla z domu ?! Ale zachvíli ses vrátila, stýskalo se ti... Pamatuješ, jak si řekla že by si chtěla usnout a už se nikdy neprobudit ?! Pamatuješ si na hádku s tvojím klukem, a na to jak si mu řekla že ho už nikdy nechceš vidět ?! Byla si to ty, co mu napsala první.
Proč nejdeš ?! a zůstáváš tu ? Protože si hrdá, si až moc hrdá. Vždycky si měla svojí hlavu a nenechala ses ovlivňovat...
Tvůj příbeh začína zcela obvykle.
Jsi 17 letá dívka, krásná, oblíbená, máš všecno... Skvělou rodinu, milujícícho kluka, přátele. Nikdy si nemohla tušit, že jeden okamžik, pár sekund, ti změní život.
Zazvoní telefon. Jsi plná radosti. Chystáš se na ples s tvým klukem. Na váš první společný ples. Najednou uslyšíš něco, čemu nevěříš. Padáš k zemi, po tvářích se ti hrnou slzy. Svět se ti zhroutí. Otočí se o 360°. Ano, je to pravda. Tvůj milovaný měl cestou na ples nehodu. Na zledovatělé silnici, auto nezvládne zatáčku... A... stane se to. Tvůj milý utrpí smrtelné zranění. Než stačí přijet pomoc, zemře. Nevíš co máš dělat. Vezmeš kabát a běžíš na místo nehody. Pár metrů od tvého domu se to stalo. Poslední zatáčka od vaší ulice. Přiběhneš a vidíš jak ti ho pohřební služba odváží. Křičíš, pláčeš. Je to naposledy co ho vidíš. Tiskneš mu ruku, cítíš, chlad.
Náhle začne padat sníh. Sněhové vločky ti tají ve vlasech. Spatříš na zemi, květinu a psaní. Pro tebe. Dočteš se, že jsi to jediný co miluje. Že si jeho svět a že by zaplatil i životem aby tě mohl uchránit. Najednou ti to dojde... Ty si měla sedět v tu dobu v jeho autě. Ty si s ním měla jet.
Měl zpoždění. Díkybohu ?!
Je to rok. Přesně rok. Rok co se to stalo. Ale ty ses pořád nevzpamatovala. Máš to pořád v paměti. Nechceš ho vymazat z paměti, Ty chceš jen vzpomínat. Už se stmívá. Je ti zima. Vrať se domů. Nechceš, rodina ti nedokázala pomoct. Poslala tě "odpočívat" na psychiatrii. Utekla si. Zase stojíš nad jeho hrobem. Říkáš, dneska naposledy o tobě budu snít. Zachvíli už budu s tebou. Napořád. Vytáhneš nůž. Sedneš si a řízneš se. Řízneš se ejdnou. Nestačí ti to. Uděláš to znova. Cítít uvolnění. Tvoje havraní vlasy splívají s náhrobkem. Už tě nic nebolí, netrápí. Seš s ním, jenom s ním.
Druhý den už to ví každý. Lidé nechápou. Až na tvojí rodinu. Už ví že teď ti je dobře...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama